Japonský bobtail
 
Toto plemeno krátkoocasých koček je chováno v Japonsku již řadu století. První kočky byly do Japonska přivezeny z Číny před tisíci lety. Nejstarší důkaz o existenci krátkoocasých koček byl nalezen v tokijském klášteře, kde je tato kočka zobrazena na jedné fresce jako symbol štěstí.

Bobtailové žijí v Japonsku jako domácí miláčci v mnoha domácnostech. Mimo Japonko začali být chováni poprvé v roce 1968 v USA, kde si postupem času získali velkou oblibu a jejich chov se rychle rozšířil. V Evropě se začali poprvé chovat ve Švýcarsku.

FIFe toto plemeno uznala v roce 1989. Nejznámější a tradiční barva, ve které se chovají, se nazývá Mi-Ke(želvovinová/bílá) a v dalších šesti barvách (bílá, červená, želvovinová, černobílá a červenobílá). 

Bobtailové jsou elegantní kočky středně velkého vzrůstu a svalnatým protáhlým tělem. Hlavní charakteristikou je ocas, který je krátký a stočený (cca 15 cm - stočený 8 cm).
 Za normálních okolností je ocas stočen naprosto pevně a nelze jej roztáhnout. Je nošen vzhůru a působí dojmem bambulky nebo králičího ocásku. 

Má velmi milou a přítulnou povahu. Sympatické povahové rysy svědčí o staletí dlouhém soužití této kočky s člověkem a proto má výbornou adaptaci na lidskou společnost.