Ohaři

Patří k nejstarším loveckým psům a celá století tzv. vystavují lovenou zvěř před lovcem. Různá plemena se hodí pro různou práci a jsou cvičena. Všem je však společný typický postoj při vystavování, s nataženým prutem(ocasem), s jednou nohou zdviženou a s hlavou obrácenou směrem ke kořisti.

První ohaři byli používáni při lovu ptáků, hlavně křepelek a koroptví do sítí. Na počátku 18. století přišlo do módy střílení ptáků z brokovnice. Do Anglie byl proto dovezen španělský ohař. Byl to však těžký a pomalý pes, který pracoval s nízkým nosem. Aby se zvýšila jeho rychlost a čichové schopnosti, byl křížen s grejhaundy a anglickými foxhaundy. Výsledkem byl anglický pointr, který se od té doby rozšířil po celém světě a je dnes obvykle nazýván pointr. Jiný poměrně těžký typ ohaře vznikl v 17. století v Německu křížením německých honičů se španělskými ohaři a bladhaundy. Přidáním krve pointrů do chovu byl v 18. století vyšlechtěn německý krátkosrstý ohař.

Ohaři mají většinou milou, vyrovnanou povahu, jsou věrní a přítulní. Jsou také velmi energičtí a v práci vždy horliví. Pes dorůstá výšky 58-64 cm a fena 53-58 cm.

Pointr je středně velký,
elegantní lovecký pes ceněný pro rychlost, inteligenci a zanícení pro práci. Nejlépe pracuje na zemi a obvykle se od něj nevyžaduje přinášení zvěře.

Německý krátkosrstý ohař je
tvrdý atlet a jeden z nejvšestrannějších loveckých psů. Stopuje a vystavuje nejrůznější zvěř a střelenou přináší na suchu i ve vodě.

Německý drátosrstý ohař byl
vyšlechtěn teprve na přelomu 19. a 20. století a k vlastnostem všestranného loveckého psa připojuje drátovitovou, nepříznivému počasí odolnou srst teriérů.